Nezbytná je metodika

24.04.2008
Každý vývoj softwarového projektu by měl být podpořen metodikou, jichž existuje nepřeberné množství. Příkladem je metodika Rational Unified Process (RUP), která vznikla na základě podrobné analýzy mnoha projektů.

Metodika RUP je založena na rozsáhlých praktických poznatcích a podrobně odpovídá na všechny otázky související s procesem tvorby softwaru, tedy kdo, co, kdy a jak. Vychází z obecnější Unified Process a je postavena na šesti nejlepších praktikách softwarového vývoje, které jsou výsledkem analýzy příčin selhání velkého množství softwarových projektů. Zmíněnými praktikami jsou iterativní vývoj, správa požadavků, komponentová architektura, vizuální modelování, ověřování kvality a řízení změn.

Vývoj rozdělený na etapy

Celý postup tvorby informačního systému můžeme přirovnat ke stavbě domu. Je obvyklé, že je nejprve vytvořeno zadání stavby, následně architektonické studio zpracuje projektovou dokumentaci, která je iterativním způsobem upravována, přizpůsobována a měněna. Součástí projektové dokumentace je i rozpočet a často je výsledný projekt ovlivněn finančními možnostmi investora. Na základě odsouhlasené projektové dokumentace dochází k vlastní stavbě - konstrukci. Ta probíhá velmi rychle, lze ji snadno plánovat.

Podobně to funguje, nebo by mělo fungovat, i při vývoji informačního systému. Tvorba informačních systémů je složitý proces, který obvykle členíme do dvou základních částí - projekce a implementace. Úvodní požadavky, které formuluje zákazník, zachytíme do podoby zadání, kde popíšeme záměr zákazníka a konceptuální návrh řešení informačním systémem. Na základě dobře zpracovaného zadání je možné předložit obchodní nabídku na dodávku informačního systému. Následuje fáze projekce, kde je detailně popsán informační systém, jsou vytvořeny veškeré potřebné modely (UseCase, class, datový model, stavový diagram, ...), návrh softwarové architektury, prototyp a je zpracován detailní plán a položkový rozpočet implementace. V implementační fázi je vyroben informační systém přesně podle zadání z projekční fáze.

Rozsáhlejší informační systémy je vhodné realizovat v jednotlivých etapách. Každá etapa obsahuje všechny čtyři fáze tvorby IS. Rozdělením IS na etapy se výrazně sníží rizika, která jsou většinou eliminována v rámci první etapy. Dále je možné v krátkém čase uvést do provozu první část systémů a nemusí se tak čekat, až bude hotový celý informační systém. V první etapě se obvykle odhalí chyby a nedostatky v návrhu a je možné je snadno napravit v rámci dalších etap. Navazující etapy se nemusí zahajovat po skončení předchozích etap, ale mohou probíhat do určité míry paralelně - navazující etapu je možné startovat ve fázi konstrukce.

Iterativní přístup

Jak již bylo řečeno, jednou ze šesti nejlepších praktik softwarového vývoje je iterativní vývoj. Tradiční projekty jsou organizovány tak, že se nejprve provádí analýza, následuje návrh informačního systému, pak se programuje a po ukončení všech programátorských prací následují uživatelské testy (tzv. vodopádový vývojový cyklus). Tento přístup se neorientuje na včasnou eliminaci rizik, a tak hlavní rizika z celkového neúspěchu projektu zůstávají dlouho neřešena a teprve v uživatelských testech je poprvé konfrontováno očekávání uživatelů s novým informačním systémem.

Iterativní vývoj vychází z vodopádového postupu vývoje, který se aplikuje na každou jednotlivou iteraci. V průběhu realizace projektu proběhne několik "vodopádů" - iterací. Každá iterace má stejný průběh: sběr a analýzu požadavků, návrh řešení, implementaci a na závěr ověření kvality a integraci. V jednotlivých fázích projektu se iterace liší v míře provádění jednotlivých činností. Ve fázi Technického projektu je v iteracích kladen důraz na analýzu a návrh, implementace se týká pouze prototypu. Naopak v konstrukční fázi jsou stěžejní činnosti iterací implementace, testování a integrace.